Historie sboru

V poválečném období vzniklo mnoho souborů, složených z mladých lidí, kteří se chtěli aktivně věnovat hudbě, tanci či dramatickému umění. Jedním z nich byl i soubor, který vytvořili starší členové DRDS (Dismanův Rozhlasový a Divadelní Soubor) po návratu tohoto dětského souboru z úspěšného zájezdu do Anglie v roce 1947 a chtěli dále společně pokračovat v činnosti.

Původní zaměření na dramatickou tvorbu a sborovou recitaci se rozšířilo i na sborový zpěv. Přesto, že v oboru dramatickém vedli soubor vlastně profesionálové (Jiří Horčička, Pavel Kohout), byli jako sbormistři ryzími amatéry. Shodou okolností, soubor zkoušel v budově Čs. rozhlasu, zaslechl výsledky snažení sbormistrů profesionál, muzikant, Harry Macourek a zůstal v souboru jako dirigent a později i ve funkci uměleckého vedoucího.

Festival mládeže v Berlíně 1951

Silvestr v ČT 1953

V roce 1949 se v „Soutěži tvořivosti mládeže“, ve sborové části, soubor umístil na třetím místě za souborem „Perun“ (později ČKD Stalingrad), a Vysokoškolským uměleckým souborem (VUS). Dramatickou část soubor vyhrál s přehledem. Při různých akcích se soubor setkával i s „1. souborem slovanských tanců“, jehož choreografkou byla Eva Kröschlová, a po vzájemné dohodě vznikl v roce 1949 soubor, který se věnoval nejen hudbě, ale i tanci – od roku 1950 jako Soubor Julia Fučíka, složený ze smíšeného sboru (až 120 členů), orchestru (36 členů), taneční skupiny (16 párů) a lidové muziky.

Činnost těchto souborů měla v té době velký ohlas u věřejnosti, což dokládají vyprodané koncerty v pražské Lucerně a úspěšné zájezdy doma i v zahraničí.

Soubor Julia Fučíka byl vždy zaměřen spíše k lehčím žánrům i díky uměleckému vedoucímu Harry Macourkovi, a proto začátkem 60. let spolupracoval i se vznikající skupinou Petra Jandy (pozdější Olympic). Soubor velmi často nahrával v rozhlase a účinkoval i v televizi. V šedesátých letech se postupně snižoval zájem o velké soubory, vzniklo mnoho malých hudebních skupin a v roce 1965 byla činnost tohoto souboru z repertoárových i personálních důvodů ukončena.

Z nostalgie a zvyku se někteří členové scházeli pravidelně první středu v měsíci v hospodě na Kampě. To vydrželo několik let, až jednou přišel na pivo i Harry Macourek a navrhl, že by stálo za pokus znovu začít alespoň zpívat.

Lucerna 1955

Jeden sborista zajistil možnost zkoušek v závodní jídelně Statistického úřadu a tak se v roce 1975 bývalí členové pěveckého sboru a orchestru rozhodli pokračovat pod vedením Harryho Macourka v amatérské umělecké činnosti, posléze pod záštitou Závodního klubu Motorlet Jinonice. Repertoár obsahoval kromě písniček doprovázených malou instrumentální skupinou i více skladeb klasické sborové tvorby.

Vznik Pěveckého sboru ČVUT

Schuze ČVUT

Hannoverchor Praha 89

Změna repertoáru byla vyjádřena i formálně změnou koncertního oblečení. Sbor přijal v roce 1989 nabídku na reciproční zájezd do Hannoveru, která vyústila v dlouholetou spolupráci s Hannover-Chorem a pokračovala společnými koncerty v Praze a v Hannoveru ještě v letech 1996 a 2001. V roce 1991 absolvoval sbor podobné zájezdy do Itálie a Nizozemska, v roce 1992 se zúčastnil Evropského sborového festivalu v Saarbrückenu a v roce 1999 koncertoval v severní Francii.

V roce 1994 došlo k zásadní organizační změně, protože ČVUT poskytlo záštitu amatérskému Symfonickému orchestru (který dříve působil v rámci projektové organizace SUDOP) a mezitím byla zrušena povinnost funkce zřizovatele, bylo po konzultaci s právním oddělením rektorátu založeno a registrováno občanské sdružení „Umělecké sdružení ČVUT v Praze“ s několika samostatně působícími složkami. Tak vznikl právnický subjekt, s nímž rektorát ČVUT uzavřel smlouvu o spolupráci, která byla v roce 2011 novelizována.

Saarbrucken 1992

Hannoverchor Praha 96

Sbor pravidelně vystupuje na vánočních koncertech v Betlémské kapli, při slavnostních příležistostech ČVUT, byl několikrát pozván k účasti na festivalu Mene Tekel v katedrále sv. Víta, koncertoval ve Španělském sále Pražského hradu a absolvoval několik sezon pravidelných koncertů v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Poslední 4 roky uspořádal koncerty spolu se Stadtchor Zittau na obou stranách česko-německé hranice v oblasti Lužických hor. Pravidelně vystupuje na charitativních koncertech pořádaných organizací ADRA a ve vánočním období absolvuje vždy několik koncertů s Českou vánoční mší „Hej mistře, vstaň bystře“ J. J. Ryby.

Jako umělecké vrcholy své práce považuje Requiem W. A. Mozarta, provedené spolu se solisty a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Requiem G. Verdiho spolu s Pražským smíšeným sborem, solisty a Severočeskou filharmonií ve Smetanově síni Obecního domu provedené na počest 200 let od jeho narození a společný koncert v Rudolfinu k 70. výročí založení Pražského smíšeného sboru.

Pěvecký sbor ČVUT se vždy snažil získat pro umělecké vedení profesionály, aby byla zajištěna potřebná umělecká úroveň a vzorná reprezentace ČVUT.

Hannover 2001

Krompach 1996

Uměleckým vedoucím a sbormistrem byl od počátku obnovené činnosti Harry Macourek (skladatel, dirigent), který později přizval ke spolupráci Stanislava Novotného, který vedl sbor několik sezon po onemocnění H. Macourka.

V roce 1992 Stanislav Novotný ukončil činnost a funkce sbormistra se ujala Jolana Kumperová, která v té době studovala Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Od roku 1990 spolupracoval se sborem Karel Prokop jako klavírista a varhaník, který později převzal i funkci sbormistra. Se sborem v té době spolupracoval varhaník Miroslav Pšenička, jehož po absolutoriu a odchodu do Plzně úspěšně zastoupil Jan Steyer, postupně i jako sbormistr.

Karel Prokop byl nucen ze zdravotních důvodů zanechat v roce 2007 dirigování a funkci sbormistra převzal „na plný úvazek“ Jan Steyer. V současné době působí ve funkci sbormistra i Jiří Voběrek, který se věnuje hlavně mužskému sboru. Sbor na koncertech doprovázejí Karel Prokop (klavír), Martin Moudrý nebo Marie Pochopová (varhany, klavír). Pěvecký sbor a symfonický orchestr Uměleckého sdružení ČVUT pravidelně připravují společné koncerty.

Pro kvalitu sboru je nutná i činnost hlasového pedagoga. Tuto funkci zastávali postupně Josef Rybička, Jana Votavová a v současné době Libuše Voběrková.